Jdi na obsah Jdi na menu
 


      Hledání krásna - tak nějak jsem kdysi nazvala jeden můj obraz, ale mám pocit, že to je, a vlastně vždycky bylo, moje životní motto. Už jako dítě jsem bytostně procíťovala krásu. Protože ji kolem moc nebylo, utíkala jsem se do snů. Kdo mě jako dítě znal asi by tomu nevěřil. Byla jsem pořádný živel, až  večer, když jsem uléhala, začal můj čas toulek. Procházela jsem se těmi nejfantasknějšími krajinami, interiéry a v kosmu jsem byla dávno před Gagarinem. Každému konání předchází myšlenka, nápad. Ta se rodí někdy zcela nahodile, nebo, a to je častěji, je produktem přemýšlení a snění. Tomu pak říkáme tvůrčí muka. Někdy z toho pořádně bolí hlava, ale to je proces, který musí proběhnout, aby se zrodilo něco nového, zajímavého nebo výjimečného.

 

                                                            Něha je dotek motýlího křídla,

                                                            třpyt rosy zvlažující kvítek,

                                                            okvětní lístek jenž pod tíhou padá.

                                                            Něha je hudba jarních stroužek,

                                                            po kapce na hladině kroužek,

                                                            bosá noha v trávě,

                                                            krásný zmatek v hlavě,

                                                            jenž má na svědomí jaro,       

                                                            a vše, co za něco kdy stálo.